Vyvolání porodu je zásah do přirozeného porodního procesu. Proto by se mělo k takovému zásahu přistoupit za velmi vážných okolností.

K vyvolání porodu bychom tedy měli přistoupit v případě, kdy pokračování těhotenství je rizikovější, než samotné vyvolání (indukce) porodu.

​

Indukce porodu je umělé vyvolání děložní činnosti za účelem ukončení těhotenství. Indukce porodu je jednou z nejčastějších porodnických intervencí, provádí se u  více než 20 % těhotných žen.

Použít lze metody mechanické nebo farmakologické, kterými chceme docílit zrání děložního hrdla, vyvolat kontrakce a porod samotný.

​

Tento způsob porodu Vám lékař  doporučí v případě, vyskytne‐li se některý z rizikových faktorů pro Vás či plod.

​

Vyvolaný porod nemusí vždy znamenat hrozný a bolestivý porod nebo ukončení porodu císařským řezem.

​

U každé ženy je potřeba postupovat individuálně. Je důležité vše promyslet, zvážit, rozhodnout se a jednat podle svého nejlepšího přesvědčení!

​

Některé z důvodů, které mohou vést k umělému vyvolání porodu, jsou např.:

Prodloužené těhotenství (po 42+0)

Diabetes mellitus (cukrovka)

Předčasný odtok plodové vody bez nástupu děložních kontrakcí

Vysoký krevní tlak

Onemocnění ledvin těhotné

Preeklampsie

Intrauterinní růstová restrikce plodu (IUGR)

Zatížená porodnická anamnéza (úmrtí plodu)

​

Jak to dělají lékaři...

​

Samotné indukci porodu může předcházet tzv. preindukce, což znamená přípravu

porodních cest před samotnou indukcí. U některých těhotných žen není preindukce

potřeba, protože mají dostatečný "nález" (připravené děložní hrdlo k vyvolání porodu).

​

Jak se porod vyvolává?

​

První možností je Hamiltonův hmat.

Hmat se provede u vaginálního vyšetření tak, že lékař zavede prst nebo dva do pochvy a do děložního čípku, pak prsty krouživými pohyby odloupne po obvodu vnitřní branky vak blan od okolní tkáně (děložní stěny). Druhou rukou si přidržuje a tlačí na dělohu přes vaše břicho. Po "odloupnutí"

části plodových obalů, dojde k podráždění a vyplavení hormonů prostaglandinů, což vyvolá kontrakce, které mohou

vést k porodu. Žena musí být před tímto úkonem informována a musí s ním souhlasit! Může ho udělat i váš gynekolog

a může se i opakovat.  Po tomto zákroku jde žena domů.

Výhodou tohoto vyvolání je, že nemusíme použít žádnou chemii. Jen podráždíme samotné

tělo k tvorbě vlastních hormonů.

Nevýhodou je, že hrozí riziko zanesení infekce, nechtěné protržení plodových obalů, zvýšené

krvácení. A také to, že už samotný úkon je pro spoustu žen bolestivý. 

​

Pokud je Hamiltonův hmat neúspěšný, přistupuje se k jiným metodám. Zde je už nutná hospitalizace těhotné ženy.

A následuje příprava porodních cest.

​

Při nepřipraveném nálezu se děložní hrdlo připravuje

a) pomocí účinné látky misoprostol, která se užívá ve vztahu k preindukci poměrně nově. Původně byl využíván při ukončení těhotenství a k preindukci se začal využívat až při přerušení dodávky Prostinu E2. V současnosti jsou v České republice registrovány pouze dva přípravky, obsahující misoprostol. Těmi jsou Angusta 25µg a Mispregnol 400µg. Doporučený postup využití misoprostolu pro vyzrání děložního hrdla je formou vaginální aplikace každých 6 hodin nebo perorálně každé 2 hodiny. Nevýhodou je, že zatím máme málo výzkumů, protože se používá krátce.

​

b) zavedením prostaglandinové tablety do pochvy, které působí hlavně na změkčení a zkrácení

děložního hrdla, což urychluje zrání děložního hrdla, ale může spustit i kontrakce a porod.

​

c) při vaginálním vyšetření se zavede Foleyův katetr (močová cévka, balónkový katetr)

do děložního hrdla za vnitřní branku. Pomocí fyziologického roztoku se v ní naplní zadržovací

balónek. Tak se roztáhne (dilatuje) děložní hrdlo, čímž dochází k dráždění a to způsobuje

vyplavování hormonů. Zavádí se většinou na 12hod., pokud sám nevypadne. Druhý konec

cévky se zafixuje na stehnu pomocí náplasti. Výhodou této metody je, že se jedná o mechanickou

nefarmakologickou metodu. Pro ženy není tak bolestivá (ale pořád je potřeba počítat s tím, že je

velmi nepříjemná). Nevýhodou je, že samotný porod často nezpustí a při extrémní nepřipravenosti

je zavedení velmi obtížné. 

​

d) zavedením hydrogelových tyčinek (Dilapan S). Tyto tyčinky na sebe váží vodu a tím se pomalu, ale rapidně

zvětšují a tak jemně roztahují a připravují (dilatují) děložní čípek. Zavádí se většinou 2-4 kusy najednou a je

doporučeno zavádět je ve večerních hodinách do nezralého čípku a v ranních hodinách je odstranit

(pokud je není nutno odstranit dříve pro nástup pravidelných děložních kontrakcí). Ponechávají se tedy často

na 12 (ale mohou být zavedeny i 24hod.). Tato metoda je asi nejšetrnější, ale je poměrně drahá, tak není

dostupná ve všech porodnicích.

​

Pokud je děložní hrdlo dostatečně připravené (pootevřené) a porod se doposud nerozběhl, přechází se k indukci.

V České republice jsou aktuálně k tomuto výkonu registrované tři léčivé přípravky s obsahem účinných látek misoprostol (Misodel®) a dinoproston (Prepidil®, Prostin E2®). Při použití jakékoli metody k indukci porodu je nutný zvýšený dohled nad rodičkou a plodem.

a) nejčastěji se při vaginálním vyšetření zavádějí prostaglandinové látky (část tablety Prostinu E2) do děložního hrdla, kde se rozpustí  a vyvolá

časté kontrakce (á 2min.). Někdy se ale nemusí dít nic. Podání se pak tedy zopakuje. 

​

b) při velmi pokročilém nálezu (u rodiček s pootevřeným děložním čípkem) a někdy u vícerodiček se provádí při vaginálním vyšetření dirupce (umělé protržení vaku blan pomocí speciálního háčku; amniotomie) a nechá se odtéct trocha plodové vody. Výhodou této metody je , že je bez použití medikamentů. Protože po tom co se provede dirupce a nechá se odtéct ta trocha vody pomůže lékař či porodní asistentka dosednutí hlavičky na porodní cesty a dojde ke dráždění a vyplavování hormonů, které zpustí či pomohou zesílit porodní síly. Samotné protržení vaku blan nebolí. Proto není důvod se ho obávat. Kontrakce vyvolané tímto zákrokem jsou řadou žen popisovány jako bolestivější. Proto je důležité se na to více psychicky připravit. Další nevýhodou této metody je, že miminko ztrácí ochranu před rizikem přenosu infekce, které stoupá s častým vaginálním vyšetřováním. Pak také ztrácí ochranu před mechanickým poškozením mozku při samotném průchodu porodními cestami. Takto to zní hrozivě, ale nebojte se. Chci upozornit na to, že miminku v tu chvíli chybí před hlavičkou měkký polštářek, který mu pomáhá rozrážet a připravovat tak porodní cesty. Porod sice může trvat o trochu déle, ale je pro miminko jemnější. Pokud tam totiž tato ochrana není, může dojít ke komplikacím jako je nitrolební krvácení či subdurální hematomy. Také zde hrozí riziko výhřezu (vypadnutí) pupeční šňůry, ke kterému může dojít pokud je hlava plodu ještě vysoko nad děložním hrdlem. A takovou poslední nevýhodou, co nemohu opomenout, je že pokud nenastanou pravidelné kontrakce, které otvírají porodní cesty, je podána infúze s Oxytocinem, která zvyšuje sílu kontrakcí. Infúze pak kape až do konce porodu.

​

Pro získání kompletních informací je dobré vědět, že vyvolání porodu zvyšuje pravděpodobnost "dlouhého" porodu (žena totiž pociťuje silné nepříjemné kontrakce ještě dříve před samotným porodem),  císařského nebo instrumentálního zakončení porodu (VEX, kleště).

Uměle vyvolaný porod u těhotné, která není připravená, často končí císařským řezem nebo je vnímán bolestivěji.

​

Důležité je také počítat s tím, že i indukce porodu se nepodaří. Není to Vaše chyba! Dostupné metody prostě nezabraly, nebo váš porod nedostaly do aktivní fáze porodu.

Dopředu nejde říci, kdy se indukce prohlásí za neúspěšnou a bude vám navrženo provést císařský řez (SC). Je to hodně individuální, také záleží na lékaři a standardech porodnice. Nejde říct, proč to nefungovalo. Často je to protože tělo na porod nebylo připraveno.

​

Jak to dělají porodní asistentky...

​

V dnešní době je nejčastější důvod pro indukci porodu překročení termínu porodu (TP), dalšími důvody

je úbytek plodové vody, nedostatečná funkce placenty. Pokud má rodička cukrovku, tak jsou obavy

z velikosti dítěte a v neposlední řadě bývá důvodem personální zajištění. Těhotné ženy jsou tedy

v současnosti vystaveny velkému tlaku, aby porodily v termínu, jinak se bude muset porod vyvolávat.

​

Proto aby jste se dokázali smířit s navrhovaným postupem či jít "mírně proti proudu", tak je důležité

mít co nejvíce informací.

​

Ve vypočteném termínu porodu se narodí jen 4 děti ze sta. Mnoho porodů proběhne během +/- 10 dní k vypočtenému TP. Takže překročení termínu o deset dní nic neznamená a teprve potom lze mluvit o přenášení.

​

Rozhodnutí lékařů navrhnout indukci porodu pro prodloužené těhotenství vychází z lékařských studií, které uvádějí, že u dětí narozených při umělém vyvolání porodu je mírně nižší pravděpodobnost perinatální úmrtnosti v porovnání s dětmi, u nichž porod nastoupí a probíhá vlastním tempem.

Za dobu přenášení se ale považuje 42+0. Současné studie nicméně doporučují provést vyvolání porodu již od 41. týdne. 

A tady vzniká problém, protože je doložené, že u prvorodiček trvá těhotenství průměrně 41+1!

​

                                                                                        Samozřejmě musíme plod kontrolovat, ale neexistuje žádná metoda, která by sledovala dítě v děloze                                                                                                      24hod. A tak je důležité aby rodiče věřili ve své dítě a přírodu. Ženy jsou uzpůsobeny k rození a zachování                                                                                              lidského rodu. To je totiž nejčastější výčitka ("Vy chcete, aby miminko zemřelo?"). Ale také víme, že se i                                                                                                dnes přes všechny vymoženosti a přes všechen dohled bohužel stává, že miminko v děloze či při porodu                                                                                                zemře. Je to vždy velmi obtížná životní událost, která velmi bolí a přináší obrovský smutek. Avšak smrt patří                                                                                          do našeho světa stejně jako život.

                                                                                        I mě praxe a život naučili více dbát na nedobrý pocit. A to díky jedné ženě se kterou jsem byla v kontaktu,                                                                                            když se jí rozbíhal porod. Čekala jsem, že se brzy ozvou , že úspěšně porodila. Bohužel přišla zpráva, že                                                                                                    miminko zemřelo již v děloze. Ještě dnes je mi při vzpomínce smutno. Ale takový je život. Nikdy nemůžeme nic vědět dopředu. Můžeme se pokoušet kontrolovat a doufat, že vše dopadne dobře a proběhne hladce, ale o smrti a životě nebudeme moci rozhodovat nikdy. Musíme se jen naučit zacházet se smrtí a zármutkem.

​

O perinatální úmrtnosti mluvíme, když dítě umře před zahájením porodu (úmrtí plodu v děloze), během porodu nebo po porodu (novorozenecká úmrtnost). Jedná se o tragédii, které se snaží všichni zabránit. Na druhou stranu k úmrtí plodu může dojít v jakékoliv fázi těhotenství. Riziko mírně stoupá s postupujícím těhotenstvím.

Nechci vás děsit. Naopak. Vím, že toto téma je velmi těžké, ale pro rozhodování velmi důležité!

​

Podle některých studií mohou u dětí narozených po TP nastat některé další komplikace (infekce, fetální distres během porodu, dystokie ramének, syndrom aspirace mekonia, SC, poporodní krvácení). Ale při zohlednění těchto rizik včetně možnosti perinatální a novorozenecké úmrtnosti je reálný počet úmrtí dětí narozených po TP stále velmi nízký! Např. jedna dánská studie ukázala, že celková míra perinatální úmrtnosti u porodů po TP dosahuje 4 případy z 1000 ve srovnání s 3 případy z 1000 u dětí narozených v TP.

A podle ještě jedné pozdější studie se vyšší pravděpodobnost rizika mrtvě narozeného plodu nevztahuje na ženy, které již rodily. Zjistili, že riziko se pohybuje 1 z 1000. Autoři tak zpochybňují potřebu rutinního vyvolání porodu u druhorodiček ve 41.týdnu gravidity a shrnují problematiku: "Absolutní riziko je extrémně malé." 

​

Většina výzkumů vychází z předpokladu, že vyvolání porodu nenese pro matku ani dítě téměř žádná rizika. Toto tvrzení není ale dostatečně potvrzené, např. ve vztahu ke kojení, navázání citového pouta, duševní pohodě matky, větší bolest pro matku a následná potřeba léků proti bolesti, poporodnímu krvácení, vyhřeznutí pupeční šňůry atd.

Důkladný výzkum vztahu mezi vyvoláním porodu a dalšími porodnickými intervencemi nebyl bohužel proveden. Doložené je jen to, že po vyvolání porodu stoupá pravděpodobnost ukončení porodu SC (u druhorodiček o 1/3, u prvorodiček o 1/2).

​

Porod se vyvolává jen v porodnici a za přísné kontroly srdeční činnosti a kontrakcí!

​

S vyvoláním porodu jdou ruku v ruce delší, silnější  a častější stahy, které budou pro rodící ženu bolestivější, protože se spustí ještě předtím, než si žena začne vytvářet hormony tišící bolest. Protože jen přirozená produkce oxytocinu by zároveň zvýšila vylučování β-endorfinů a serotoninu, což znamená, že by podnítila produkci vlastních tišících prostředků proti bolesti. Podáním oxytocinu do žíly je rovnováha narušena a tak žena cítí porodní bolesti mnohem intenzivněji. Zásobování placenty krví a kyslíkem bude oproti normálním kontrakcím zhoršené a dítě nebude mít tolik času si mezi kontrakcemi odpočinout a tak se může vyvinout závažný distres plodu, který bude znamenat okamžité ukončení porodu (pomocí SC, kleštěmi). Mnohem více je potřeba ženám při uměle vyvolaném porodu podat nějaká analgetika (léky proti bolesti) či epidurální anestezii. A to zase může přivést pro matku i dítě při porodu další komplikace.

​

Je dobré vědět, že máte možnost volby!! Také že si můžete vzít většinou chvilku na rozmyšlenou či si zvyknout na navrhovaný postup!

​

U některých žen mohou skutečně existovat pádné medicinské důvody pro indukci (např. cukrovka, vysoký krevní tlak, zpomalení či zastavení růstu plodu, předčasný odtok vody plodové, psychický stres matky způsobený předchozím úmrtím plodu, potermínová gravidita (41+6)).

​

Tyto i další ženy, které se chtějí vyhnout klasické lékařské indukci porodu se snaží vyvolat porod vlastními prostředky.

Nejčastějšími doporučovanými metodami je dlouhá chůze, úklid, pohlavní styk (kdy se říká, že prostaglandiny ve spermatu pomohou připravit porodní cesty a mohou porod i spustit), stimulace bradavek (kdy vyplavení serotoninu má pomoci spustit porod), popíjení maliníku (který má mít vliv na kontrakce dělohy).

​

U technik přirozeného vyvolání porodu je potřeba si uvědomit, že nejdůležitější je souhra mezi matkou a miminkem. S výjimkou předčasného porodu a dalších nestandardních situací je porod zahájen, když jsou matka i plod optimálně připraveni. To v jednoduchosti znamená, že tělo ženy je připravené porodit a tělo miminka je připravené na změny nutné pro život mimo dělohu. Pak dítě vyšle hormonálně signály, které oznámí tuto připravenost a pomalu se spustí porod. Proto je důležité a nutné si toto uvědomit a věřit, že dítě přesně ví, kdy se má narodit!

A proto vlastně není žádná technika vyvolání porodu přirozená.

​

Ale pokud vás tlačí čas či nějaké zvláštní okolnosti, můžete se pokusit miminko a vaše tělo zharmonizovat

a vyslat tím signály, že by bylo možné porodit.

​

Tradičně se pak k tomu používají bylinky, akupresura, masáže, nácvik uvolnění, fyzioterapie (držení těla,

kloubní rozsahy a uvolnění, uvolnění vazů, uvolnění pánevního dna). To co je pro vás nejlepší budete

možná potřebovat konzultovat s vaší porodní asistentkou.

​

K přípravě děložního hrdla může pomoci

• pupalka dvouletá. Lze ji užívat orálně (ve formě oleje či tobolek) nebo se tobolky vkládají do pochvy.

• podvázání bříška pomocí šátku → miminko tak dostaneme do lepšího kontaktu s pánví a to pomůže k přirozené stimulaci hormonů

• vaše důvěra je velmi důležitá, pak neméně důležité je uvědomění si, převzetí zodpovědnosti a potřeby kontroly (porodníci se totiž

         nejvíce bojí právních následků, pokud se něco pokazí, protože u soudu obstojí pouze s daty, fakty, technickou kontrolní metodou

         a laboratorními výsledky. Takže zkuste porodníky více pochopit. Neházejte zodpovědnost na ně a vezměte ji s důvěrou do svých

         rukou! Mnoho porodních asistentek a žen ví, že děti dávají signály, že něco není v pořádku a naopak. Ale tyto pocity se nedají

         zaznamenat! Vy byste tedy měli rozhodovat o vašem těle a nenarozeném dítěti!

• bylinná napářka → směs bylinek, které jsou vybrány tak aby jejich silice působyly na přípravu porodních cest

​

Pokud je Vaše tělo k porodu trochu připraveno (děložní hrdlo je tzv. "zralé") a poloha a tělo plodu je také připraveno zkuste

• nemít strach → "Kdo se bojí, nesmí do lesa." Určitě znáte toto rčení a u porodu platí také. Pokud totiž jdete k porodu se strachem, tak už na začátku připravujete tělo k boji či útěku. Proto pro své rozhodnutí získejte dostatek informací a obrňte se před strachem.

• Mazlete se, líbejte se, stimulujte bradavky při pohlavním styku s orgasmem → S partnerem můžete pomoci zvýšit hladinu oxytocinu milováním. Tak totiž rozproudíte příjemnou milostnou energii. Tím se vyplaví do těla dostatek oxytocinu, endorfinů a prostaglandiny pomohou dozrání děložního hrdla a po několika opakováních se mohou dostavit i kontrakce. Navíc při líbání se s partnerem zapomenete na okolí a strach a to je velmi důležité! Nemáte-li partnera či on nechce, tak uvolněte tuto energii sama!

• klystýr s teplou vodou → což podpoří vyprázdnění střev a může pomoci spustit kontrakce

• bylinky a prohřívací koření

• aromaterapie (masáž, koupel, teplý vlhký zábal)

• akupresura

• rebozo masáž​ a spinning babies

​​

Tohle jsou pomocníci, které různě volím a kombinuji, tak aby to ženě co nejvíce vyhovovalo a bylo příjemné.

Doufám, že i vám pomohou...

Držím vám pěsti!

​

​

​

Inspirace a zdroje:

Roztočil, A. Preindukce a indukce porodu, in Moderní porodnictví. Praha: Grada Publishing, 2008, p. 341–346.

Ingeborg Stadelmann, Zdravé těhotenství, přirozený porod, One Woman Press, 2009